Možná si někdo z Vás vzpomene, jak jsme se tenkrát před lety sbalily na naši první cestu kolem světa. Součástí toho šíleně perfektního roku byl i přechod Pacifické hřebenovky a naše výbava se skládala prostě z toho, co jsme doma našly. Alča znalá Asie měla hamaku a moskytiéru a já znalá vysokých hor jsem měla palčáky a pohorky. Místo jednoho pořádného spacáku jsme do sebe nasoukaly dva slaboučké a náš stan měl problémy vůbec stát už na začátku cesty. Batohy občas s jídlem a vodou vážily dost přes dvacet kilo. Žádná slast. Ale tak všechno se dá.

Další cestu už jsme hlavně díky APMsportu pojaly výrazně lépe. Patagonie částečně prochozená po GPT byla opravdu náročná na vybavení. Na Aljašku jsme se vydaly skoro s „plnou polní“, protože divočina plná medvědů, losů a nekonečných kilometrů bez lidí je místem spíš pro bushcrafťáky než pro hikery. Ono vůbec chodit po odlehlých oblastech severní Ameriky znamená mít v batohu vždy navíc těžký bear canister a bear spray. Navíc pokud trail není opravdu reálná cesta, ale spíš nějaké toulání divočinou, musí mít člověk na paměti, aby odlehčení nebylo na úkor bezpečí.

Pro dálkové traily jsme už ale opravdu našly tu pravou cestu v co největším odlehčení. Samozřejmě ultralight život je vždy taky o improvizaci a hlavně dovednosti využít své vybavení na maximum. Každopádně zažívat nádhery i náročnost trailů s jistotou toho nejlepšího vybavení je radost. Jen si to představte, stan pro dva, který je lehčí než krabice mléka a karimatky pohodlnější než leckterá postel.