Když jsem na začátku března stála na hranici Arizony a Mexika, nevěděla jsem ještě, co přesně mě čeká. Jestli po úrazu páteře zvládnu ujít jeden trail, nebo tři, nebo taky žádný. Byla jsem ale odhodlaná to zkusit, dát tomu všechno, co jen můžu a udělat každý den Ještě jeden další krok. Nakonec se do půlroční cesty pěšky otiskly čtyři úžasné dálkové trailky, přes 3500 kilometrů. Pouště, kaňony, hory i oceán. 

Tu cestu jsem pojmenovala THRU. V angličtině „thru“ znamená „skrz“. Mělo to několik přesahů: šla jsem thru-hike, šla jsem skrz zemi, ale nakonec jsem ještě mnohem víc šla skrz vlastní duši. Skrz všechny strachy, pochybnosti, samotu, bolest, ale i radost, krásu a nakonec i naději. V takové intenzitě to člověk zažije snad jen tehdy, když se každý den ráno zvedne, sbalí spacák a jde.

Arizona Trail 

První trail protínal celou Arizonu od jihu až na sever – 1300 km se táhlo od mexické hranice až k hranici Utahu. Arizona je synonymem pro poušť – písek, kaktusy, vyprahlé kopce. Voda byla vzácnost a někdy jsem musela nést i pět litrů na zádech. Taky jsou to nádherné západy slunce, jak už napovídá její vlajka.

Ale Arizona není jen poušť. Překvapila mě zasněženými horami, zelení náhorních plošin, voňavými borovicovými lesy kolem Flagstaff a hlavně k závěru jedinečným a impozantním Grand Canyonem. 

Tenhle trail je značený, je na mapách a přestože jsem začínala hodně brzy, potkala jsem tu a tam nějakého hikera. 

AZT byl jednoznačně nejvíc klasický trail z celého THRU. Nadchl mě a můžu doporučit jak začátečníkům tak zkušeným hikerům. Začít hodně brzy znamená málo lidí a sněhové bouře, ale asi bych se znova rozhodla pro stejné období. Pro představu, tenhle rok přede mnou trail dokončili jen dva lidé – a všem nám sněžilo 🙂 pozdější start má hodně výhod, ale taky míň vody a větší vedra.

Utah (částečně po Hayduke trail)

Když jsem došla na hranici s Utahem a poprvé uviděla tu červeno-oranžovou krajinu, bylo mi jasné, že to musím zkusit ještě dál. 

Z Arizony jsem tedy přešla rovnou na Hayduke Trail, který není oficiální trail s vyznačenou cestou, ale spíš taková idea vedoucí skrz to nejdivočejší, co americký jihozápad nabízí. Rovnou tu říkám, že bez přípravy se Utahem projít nedá a nikomu to nemůžu doporučit. Většinou jsem šla celé dny aniž bych potkala jediného živáčka, lezla jsem často nesmírně náročným terénem, ztrácela se a žíznila až na pokraj svých sil. Taky jsem ale spala pod hvězdami, které tu září tak jasně, až se zdají blízko jako na dotek, viděla jsem skály tvarů krásnějších než by vymysleli architekti, slyšela jsem ticho… Právě tady jsem pochopila, co znamená slovo „samota“ – a že není třeba se jí bát.

Utah. Co na to říct. Krajina duše. Místo, kde potkáš svý strachy i sílu. Přenádherný místa jako z jiného světa.

Neprošla jsem ho celý – bez přípravy a sólo to bylo za hranou toho, co jsem byla ochotná podstoupit. Není to trail, spíš koncept – a rozhodně ne pro každýho. Kdo má ale už nachozené tisíce kilometrů, za sebou dlouhou poctivou přípravu a vedle sebe spolehlivého parťáka či dva, tak jednoznačně do toho!

Malování Muralů

Po dvou tisících kilometrech si moje páteř vyžádala pauzu. Ani každodenní pokus o fyzioterapii na trailu nenahradil odpočinek, kdy budu bez krosny na zádech. Nakonec to byla skvělá zastávka, kdy jsem namalovala další mural pro mého kamaráda v Klamath Falls. Další zakázka na mural na sebe nedala dlouho čekat a kdybych neměla toulavé nohy, možná tam maluju dodnes.

Bigfoot Trail

Bigfoot Trail není pro každého. Žádné davy, vyšlapané cestičky ani komfort trailangelů nebo měst s obchodem. Je to divočina, ne vždycky jen ta krásná a výhledová, ale rozhodně silná. Na žádném jiném trailu jsem nebyla tak blízko tolika medvědům, kojotům, jelenům, ptáčkům i hadům, jako tady.

Trasa má sice „jen“ 600 kilometrů, ale na číslech tu moc nezáleží. Podobně jako v Utahu, cestu jsem si často hledala sama. Bigfoot trail je v oblasti nejbohatšího  jehličnatého lesa světa – 36 různých druhů borovic, jedlí, sekvojí, cedrů…

Je tu všechno: oceán, vlhký deštný les, vyprahlá spáleniště, zasněžené hory, brození , trail, bushwhack i roadwalk. A někde možná i ten Bigfoot.

Oregon Coast Trail 

Jednoduchý a přesto moc krásný trail. Asi bych si ho jen tak nevybrala, ale když už jsem k němu došla, říkal si o to. Oregon Coast Trail se táhne 600 km podél Pacifiku. Skalnaté pobřeží, sůl ve vlasech, dokonalé západy slunce, nekonečné pláže a divoké vlny i městečka s kavárnou… 

Zároveň to nebyla jenom růžová procházka: mokré mlhy, silný vítr a písek všude dokážou potrápit. Těžko bych ale našla lepší způsob jak zakončit dlouhé putování mého THRU, než jít dny a dny podél pobřeží a vstřebávat zážitky zatímco jsem se dívala do nekonečného oceánu.

Wonderland Trail a PCT

Šla jsem opět rychleji, než jsem čekala a zbývaly mi ještě dva týdny. Když jsem dokončila Oregon coast traul na washingtonské hranici, došlo mi, že jsem jen kousek od Mt. Rainier. Jako třešničku na dortu jsem si tedy koupila další papíry na malování a vydala se projít tolik z Wonderland trailu, kolik mi jen permity dovolí. A pak už jsem se po PCT vrátila zpátky do Oregonu, kde mě čekal koncert a odlet domů…

Domů, no k tomu se asi ještě taky někdy vrátím. Někdy si tak říkám, že doma jsem tam, kde si postavím stan.

THRU – cesta skrz jako celek

Celkem přes 3500 km, 4 traily, 4 různé světy. Od vyprahlé Arizony, přes labyrinty kaňonů Utahu, až po lesy Kalifornie a šumění oceánu v Oregonu. 

Když se ohlédnu, vybavím si tisíce vzpomínek. Medvěda u stanu, setkání s lidmi, dechberoucí slot kaňony, nádherné západy slunce, puchýře, prach, sněhové bouře, požár, svobodu… Na noci, kdy jsem se budila zimou i na rána, kdy mě probouzely paprsky slunce a já věděla, že půjdu zase o kus dál.