Ještě ten večer jsme našly pro nás důležité informace a zbytek přijde časem, nebo improvizací až na místě.

Jasně, že se budeme muset připravit ohledně map, vybavení, resuplly (doplňování zásob) i všech možných permitů (povolení), teď ale musíme využít spontánnosti okamžiku a najít termín.

A navíc – ono těch informací ještě moc napsaných není, takže to bude trochu objevovačka.

Kdy: polovina července – konec září

PNT je na rozdíl od jiných dálkových tras směřován východo-západním směrem, ne severo-jižním, což umožňuje pro hikery (lidi, co se snaží přejít stezku pěšky) jen docela malé okno v počasí. Nemůže se vyjít moc brzy, protože Glacier NP se ještě topí ve sněhu, ani moc pozdě, protože Olympic NP už je zasažen prvními podzimními sněhovými bouřemi.

Odkud kam: trasa se dá jít z výchopdu na západ, nebo obráceně

Myšlenka, která stála u vzniku trailu má však poetiku sledování kapky vody, která spadne v nejvyšších horách Skalistého pohoří a postupně v potůčcích a řekách putuje až do Pacifického oceánu. 

My jsme se rozhodly jít ve směru pomyslné kapky vody. 

Východní terminus je přímo na hranici Kanada – USA ve státě Montana a západní terminus je smáčen vodou Pacifického oceánu na Cape Alava.

Kam přiletíme: Calgary

Ano, víme, že je to v Kanadě, ale letenky vycházejí nejlíp. A navíc máme v Calgary kamarády, kteří se nás už jistě nemůžou dočkat.

Protože všechny informace o začátku cesty psali lidé z USA, kteří se z jihu dostávali ke kanadské hranici, bude náš způsob poněkud netradiční a přináší hned několik problémů. 

Prvně jsme si říkaly, že k hranici prostě dostopujeme a dál už půjdeme pěkně pěšky po trailu. Jenže chyba lávky, národní park nepočítá s tím, že by někdo šel pěšky z Kanady a permit se dá získat jen v americké rangerské stanici – nejbližší je St. Mary vzdálená 50 kilometrů.

Navíc si budeme muset chtě nechtě poslat nějaký ten resuply balíček do oblastí, kde nejsou obchody. A na to potřebujeme být v USA, abychom využily možnosti „general delivery“.

Vypadá to tedy na docela zajímavé stopování tam a zpátky, a už se těch pohraničníků nemůžeme dočkat.

Varianta příletu do USA

pokud by někdo chtěl začínat trail z USA, pak je z místa příletu potřeba se dostat nejlépe do East Glacier Park Village a zajistit si tu vše potřebné (permit), pak už se jen dostat na hranici k nástupu na trail a vyjít pěšky. East Glacier Park Village není místem pro nákup jídla či vybavení, raději využijte větších měst cestou sem.

Permity:

pro tři národní parky (Glacier, North Cascades a Olympic)

Pro tyto oblasti je potřeba si obstarat u rangerů povolení. Taky to dle všech zjištěných informací nově znamená zaplatit poplatek nejen za vstup, ale i za každou noc strávenou v parku. „Free Amerika“ se blíží přístupem Kanadě – má to samozřejmě své pochopitelné důvody, ale taky to zatěžuje hikerský rozpočet.

Cena za vstup do NP je $10 za osobu a k tomu $7 za osobu na noc. Divočina je divoká asi i díky regulacím, ale už teď se nám stýská po toulání se zdarma bez registrací… Aljaška je stále ještě opravdu free.

Protože je o národní parky velký zájem, je třeba myslet na permity ve velkém předstihu. Systém loterie funguje i tady při žádostech ve velkém předstihu – vše jde přes stránky https://www.recreation.gov. Kdo to nestihne, musí počítat s možností walk-in permitů (osobně zažádaných a vyzvednutých přímo na místě) – na to spoléháme i my. 

Na rozdíl od frekventovaného PCT tu neexistuje jeden permit na celý dálkový trail, ale musí se žádat o každý zvlášť. Je to taková malá daň za neotřelý zážitek bez davů.

Všechny info jsou na oficiální stránce: https://www.nps.gov/glac/planyourvisit/backcountry.htm

Upřímně jsme samy zvědavé, jak to všechno v realitě půjde, budeme o tom postupně referovat.

Informace o trailu:

délka: 1200 mil (cca 2000 km)

jak dlouho trvá přechod: 2-3 měsíce

koncové body: Chief Mountain – Glacier NP (východ) a Cape Alava Olympic NP (západ)

státy: Montana, Idaho, Washington

celkové převýšení: 62,5 kilometrů

nejvyšší bod: Cathedral Pass 2307 m.n.m.

nejnižší bod: Tichý oceán 0 m.n.m.

první přechod thru-hike: rok 1977 a v roce 2009 byl trail PNT zapsán jako oficiální National Scenic Trail

počet thru-hikerů ročně: méně než 100

kolik lidí prošlo celý trail: cca 300 (rok 2020)

Mapy: 

Existují placené mapy, které se dají koupit u PNTA: https://www.pnt.org/wp-content/uploads/2021/06/2021_PNT_SectionMaps_FVW-1.pdf

Další variantou jsou aplikace jako FarOut (dříve Guthook), které mají velkou výhodu aktualizovaných informací o podmínkách na trailu – voda, sníh, požáry,… také placené

My se budeme držet našich známých mapy.cz, které nám slouží po celém světě a snad to zvládnou i tady.

Nejdůležitější je samozřejmě si stáhnout mapy do offline režimu. A pak doporučujeme zkontrolovat základní body s jinou mapou. Každopádně jejich topografii se jen tak nějaké mapy nevyrovnají.

Co se o PNT říká:

Z těch několika málo informací, co se dají sehnat, vystupuje především to, jak krásný, ale extrémně náročný trail to je. Prochází přes několik horských hřebenů, a tak jsou výstupy i sestupy strmé a dlouhé. Trail není oficiálně udržován a na mnoha místech je to čistá džungle a divočina bez cest. Není to procházka, ale sem tam trocha toho lehkého lezení. Očividně je tam sekce, kdy není možnost získat jídlo po dobu 250 kilometrů – to jsme teda ještě nikdy nedaly, tak jsme zvědavé. Je to oblast medvědů černých i grizzly. Jsou tam tak krásné a opuštěné hory, že se o tom člověku ani nesnilo. Počasí tu umí být nejhorší nepřítel. Je to nejen o fyzičce, je to hodně o hlavě.

Postupně o tom budeme psát z vlastních zkušeností, věříme, že to bude silný a úžasný zážitek.

Na PNT se vydáváme teď, dokud se ještě dá zažít jeho relativní neznámost a divokost. Přesto mnozí tvrdí, že se i přes svou nádheru nikdy nedostane do popularity jako Tripple Crown trails, protože je příliš odlehlý a náročný. Můžeme doufat, že tomu tak bude a stane se místem právě pro ty, kteří hledají cestu nádhernou divočinou, která není všude vyšlapaná.