Článek pro cestovatelský časopis Travellife.cz
Jít divočinou s pocitem, že jste první člověk, který tudy kdy šel. Dívat se na vysokou a ledovci pokrytou horu Denali a potkávat se u vodních zdrojů s karibu. Tak vypadá vícedenní trekování po Denali NP – třetím nejrozlehlejším národním parkem USA, kde se opravdu poctivě dbá na to, aby po člověku nezůstala žádná stopa. A to doslova.
Jak se tedy připravit na pohyb v divočině? O jaké vybavení si říká drsný sever? A co vše je třeba zařídit, aby člověk dostal potřebné povolení k vícedennímu toulání v národním parku Denali?
Prvně je třeba si ujasnit, s jakým cílem a zkušenostmi člověk na Aljašku dorazí. Denali NP je totiž místem, kde se dá typickým školním autobusem dojet po jediné prašné cestě až hluboko do nitra parku a z okna sledovat medvědy i losy, ale nevystrčit přitom nohu ven. Také se dá v rámci jednodenních výletů zakusit, jak se chodí místy, kde nejsou žádné cesty a na každém kroku se dají mezi keři objevit losí parohy nebo vlky ohlodané kosti karibu. Největším zážitkem je ale bezpochyby zůstat hluboko v parku několik nocí, toulat se daleko od místa, kam se dá dohlédnout z prašné cesty a zkusit jaké to je, dobrovolně se ztratit v divočině. Denali NP stojí za návštěvu třeba i jen na jediný den. Pojd’me si ale zkusit naplánovat celý týden mezi medvědy! Mám pro Vás hned několik dobrých tipů:
1) zkušenosti
Aljaška nejsou Beskydy a kromě výrazně většího počtu medvědů je tu také nepředvídatelné počasí, kdy sníh v létě není žádnou výjimkou a nejsou tu žádné cesty ani mosty přes divoké řeky. Určitě by tedy bylo vhodné mít větší zkušenosti se spaním v přírodě, pohybem v náročném terénu a především si dobře nacvičit navigaci a orientaci.
2) příprava
Vědět, jak se chovat v „bear country“ neboli zemi medvědů je tady nutnost. Správné skladování potravin přes noc může být právě ten rozdíl mezi klidným spánkem a spánkem navždy. Stejně tak je dobré vědět, jak se zachovat, když člověk medvěda potká – a předem si vše dobře nacvičit a zautomatizovat! (My jsme si vše trénovaly s imaginárním medvědem třeba při chození po Krušných horách, a pak se nám to několikrát moc hodilo.) Princip „leave no trace“ neboli nezanechej po sobě žádné stopy je tu nutností se stejnou důležitostí jako vaše bezpečnost.
3) povolení
Všechny tyto věci jsou potřeba znát (a také dokázat, že je znáte) k získání wilderness permitu pro několikadenní pobyt v divočině NP Denali. Ten se dá obstarat přímo v národním parku u rangerů, kteří Vám pustí několik kvalitně připravených videí o trekování po Denali a pak si s Vámi přátelsky popovídají, aby si byli jisti, že víte, jak se v divočině chovat. Videa si kdykoli můžete pustit na oficiálním youtube kanálu Denali NP. Pak již stačí jen vyplnit formulář i se základními údaji pro případnou záchrannou akci a především si vybrat, v jakých sektorech se budete pohybovat. Přes 20 000 čtverečních kilometrů divočiny nabízí nekonečné možnosti – od ledovců a nejvyšších hor přes strmé skalní hřebeny, neprostupné lesy, prudké řeky, mokřady až po borůvčím pokryté pláně. S připraveným itinerářem pak rangerům
ukážete, v kterých sektorech budete spát a oni pro tu danou noc sektor uzavřou dalším návštěvníkům, případně sníží kvótu volných míst. Výsledkem je téměř jistota, že nikoho bez parohů či tesáků nepotkáte.
4) vybavení:
Nezbytností je povinná výbava, bez které by Vám ani nebylo vydáno povolení – bearspray a bearcanister. Obojí se dá případně zapůjčit přímo v NP. Další výbava už je na vlastním uvážení, mohu ale určitě doporučit trekové hole pro brodění náročných řek. Velkou pomocí byly i návleky – kvůli mokřadům i ochraně nohou. Filtr na vodu, opalovací krém i hodně teplé rukavice a ponožky. Rozdíly mezi jednotlivými dny mohou být opravdu velké a my během jednoho týdne v srpnu zažily dvoudenní sněžení i spalující slunce v krátkém tričku. Boty – do takto náročného terénu několik dní vzdáleného od nejbližší civilizace bych si opět vybrala jedině celokožené kotníkové pohorky. My jsme měly české Prabosky a spokojenost.
Na závěr ještě S.O.S. vysílačka – používáme Garmin mini. Čím déle chodíme divokými horami, tím více si uvědomujeme, jak dobře je myslet i na bezpečný návrat.
5) mapy
Vzhledem k tomu, že v Denali nejsou žádné cesty, jedná se spíše o topografické údaje, které Vám pomohou se lépe orientovat a hledat vhodný postup. Přímo v NP nabízejí rangeři papírové mapy jednotlivých sektorů, nicméně nám příliš nápomocné nebyly, spíš jen pro všeobecnou představu. Mnohem více se hodilo mít stažené offline mapy.cz, které využíváme při trekování po celém světě a v topografii se jim málokteré vyrovnají.
6) pojištění
Mějte na paměti, že v Denali NP nejsou cesty a je proto nutné na to myslet při cestovním pojištění, které často jako podmínku dává chození po značených trasách.
7) parťák
Jít sám opuštěnou krajinou je život měnící zkušenost a kdo si na to troufne, našel v sobě mnoho odvahy. Ne nadarmo ale právě na Aljašce sepsal krátce před smrtí krásné zjištění mladý Chris McCandless, že radost je opravdová jen tehdy, když se sdílí. Pro nás byla Aljaška hlubokým zážitkem, který nás posunul v mnoha ohledech. Nedá se zapomenout na blízká setkání s grizzlym, na rudě zbarevenou podzimní krajinu, na stáda karibu či dlouhé dny o samotě.
Aljašce se říká Last Frontier a pro nás to byla hranice nejen geografická, ale i našich fyzických a psychických možností, strachu i radosti a především úžasu nad neskutečnou nádherou divočiny. Tu radost sdílíme i v rámci našich přednášek a z velkých ohlasů víme, kolik lidí touží něco podobného zažít. Tady je tedy malý návod a dál už je to jen o odhodlání a prvním kroku. Svoji cestu si nakonec každý tvoří sám a v tom tkví to pravé dobrodružství!