Čtyři skvosty Patagonie
Oblast rozkládající se na území dvou států na úplném jihu Jižní Ameriky – Chile a Argentiny.
Většina lidí si vybaví jedny z nejfotogeničtějších hor na světě, obrovské kondory a zdánlivě nekonečné ledovce. To vše tu je v největší míře, patří sem však i vysokohorské pouště, rovinné pampy a aktivní sopky.
Kdo jezdí rád na motorce nebo v autě, určitě už slyšel o panamerické dálnici, která se tady na jihu mění v cestu Carretera Austral – větší část je nezpevněná a rozhodně nabízí velkou dávku dobrodružství.
Pokud má někdo neposedné nohy a hodně času, pak se dá Patagonie projít i pěšky – postupně se tu dotváří úchvatný a extrémně náročný Great Patagonia Trail (GPT). Ten člověka dovede k ledovcům i strmým skalám, ale často také na soukromé pozemky, kde je dobré umět alespoň špetku španělsky.
My jsme se vydaly na jih převážně pěšky. Cílem bylo dostat se až na pomyslný konec světa, kterým je nejjižnější město na světě – Ushuaia. Leží na ostrově Ohňová země a dál už se dá jen na Antarktidu, kam každý týden odplouvají lodě s pečlivě zachumlanou posádkou.
Patagonie však začíná o tisíce kilometrů severněji, odkud také mířily naše kroky do suchých hor. Podle toho na které straně hřebene And se nacházíte, prochází se buď pouští nebo deštným pralesem. Všude kolem jsou vysoké sopky, většina z nich je stále aktivní a není žádným překvapením, když se u vrcholu objeví mračno popele.
Na některé ze sopek se dá dostat s průvodcem, na některé si zkušený horal může troufnout i sám a pár z nich je horolezeckým oříškem – každý si tedy může vybrat dle svého.
ČTYŘI SKVOSTY PATAGONIE:
- Severní část Patagonie překvapí svým pouštním klimatem. Trasy vyznačené na mapách většinou kopírují cesty pastevců a jsou proto stejně spolehlivé jako větrem převátý písek, který cesty zasypává. Odlehlost místa ale dává za odměnu překrásné výhledy a surovost hor.
(foto: Descabezado a Cerro Azul – sever Patagonie zabírají pouštní hory)
2. Sopka Quetrupillán – nepravidelný a rozervaný kužel, z jedné strany pokrytý ledovcem stojí za třídenní výšlap odměněný překrásnými výhledy na okolní sopky. Některé z nich jsou stále aktivní a vypouštějící mračna popele do výšky.
(foto: Sopka Quetrupillán – místo dokonalých výhledů, ale také silných větrů)
3. Fitz Roy není jen nádherná hora – je to jeden ze symbolů Patagonie, výzva tyčící se nad městečkem El Chalten – mekkou všech lezců. Kdo by snad nechtěl jít stovky kilometrů ze sousedního Chile, může sem snadno přijet z Argentiny. Přímo k jezeru pod Fitz Royem vede z města krásná značená pěšina, která se dá urazit za jeden den. Nebo s přespáním u jezera pod Cerro Torre můžete zažít i východy a západy slunce barvící hory do růžova – to tedy v případě, že máte štěstí na počasí a hory nejsou zavaleny tmavými mraky nesoucími drsné počasí. Pro jih Patagonie se určitě vyplatí mít v rukávu pár dnů navíc, kdyby počasí nevyšlo hned napoprvé.
(foto: Fitz Roy (Argentina) – ikonické horské štíty)
4. Cuernos del Paine neboli Rohy. Kvůli svému rozervanému tvaru a nečekané barevnosti jsou snad nejfotogeničtější skalní útvar na světě a lákají každého fotografa i milovníka hor. Do parku i přímo v něm se dá dostat autem, nebo si dlouho dopředu zarezervovat termín pro několikadenní přechod přímo pod skalními skvosty.
(foto: Cuernos del Paine (Chile) – jinak nazývané také jako ďáblovy rohy)
Patagonie je místo, kde počasí – a to zvláště to špatné – hraje hlavní roli. Neutuchající vítr tu nenechá stromy růst rovně, vítr bičuje skály, ledovce i ubohé turisty a zima se vkrade pod kůži i uprostřed léta. Je to ale místo takové nádhery, že ji nelze vypovědět a musí se zažít. Hory i ledovce jsou tu obrovských rozměrů, na dosah ruky a především stále ještě v jejich drsné kráse – jsou totiž celkem mladé a tvoří se tu člověku přímo před očima. V takové krajině se srdce člověku rozbuší samým úžasem.
