Mami, samozřejmě, že neni, protože jsme připravený. Ale přecejen to není procházka po Krušných horách.

Takže PNT, náročná a zároveň tak fascinující cesta, má pár důvodů, proč ji přešlo celou v kuse jen pár stovek lidí.

Kdyby člověk vynechal všechny ty “detaily”, které má PNT společné i s jinými dálkovými treky, což jsou únava, puchýře, bolest, strach, medvědi, horko, zima, těžký batoh, málo jídla, ztracení se…

Počkat, to tu píšu páté přes deváté. Takže vyberme pět věcí:

1. Terén: PNT prochází přes horské hřebeny, divoká údolí, pralesy a odlehlé oblasti v severozápadním Pacifiku. Často velké převýšení a strmé stoupáním v kamenitému terénu, sněhových polích i při brodění řek vyžaduje dobrou fyzickou kondici a taky dovednosti a zkušenosti z mnoha předchozích trailů včetně základů lezení. Několik míst totiž nespadá do kategorií chůze, ale lezení.

2. Nebezpečné povětrnostní podmínky: Severozápadní Pacifik je znám svým proměnlivým a nepředvídatelným počasím. PNT nabízí hikerům nejenom časté deště, mlhy, bouře, ale i extrémní teploty na obou stranách teploměru.

3. Odlehlost a minimální zásobování: PNT prochází převážně odlehlými oblastmi, kde je omezený přístup k zásobování a civilizaci. To znamená, že musíte nést veškeré potřebné vybavení, potraviny a (někdy) vodu s sebou, což rozhodně zvyšuje nároky na fyzičku a svým způsobem i organizaci. Jít deset dní podél hranice bez jediného byť jen vzdáleného dohledu na silnici natož město, je součástí tohodle trailu plného výzev. Na todle se zvlášť těšíme!

4. Divoká příroda: PNT člověka zavede do jedinečných přírodních rezervací, tří národních parků a mnoha chráněných oblastí. Jako pomyslná kapka vody, která spadne ve vysokých horách a postupně odtéká do oceánu, i my půjdeme lesem mezi medvědy, spolu s vlky poběžíme skalami, jako srnky projdeme údolí a skončíme s nohama v oceánu.

5. Požáry – každý den jich tu vzniká několik a člověk musí umět rychle zareagovat (změnit trasu, vrátit se, vyhledat informace, najít alternativu). Někdy to vyžaduje výrazně zvýšit denní dávku kilometrů.

6. Samota: PNT se nedá srovnat s PCT, kde je hikerská komunita opravdu silná. Tady je každý sám za sebe a případné setkání s lidmi je vždy milé a zřídka zažívané zpestření. Samota není pro každého. Ale je to dar. Za měsíc chůze jsme potkaly 5 hikerů.

7. Navigace: asi nejtěžší záležitost na trailu, který není značený a ani moc prochozený. PNT už ve své oficiální verzi počítá s tím, že někde si cestu musí každý prošlapat sám. A to ne v jednoduchém terénu. Lákavé. Souhlasíme!

Hurá na to.